Tabule 9 Hudební a odborná škola v Klingenthalu

V roce 1843 byla na návrh kantora Christiana Friedricha Webera založena škola pro výcvik pracovníků ve výrobě hudebních nástrojů. Fundované teoretické a praktické školení v kombinaci s výukou nástroje mělo umožnit příští generaci »v oblasti výroby hudebních nástrojů ... dělat kvalitní práci a tím zaručit dobrou pověst místních produktů a existenci výrobců hudebních nástrojů«.
Kromě povolení mu vláda 1. listopadu 1843 dala k dispozici 100 tolarů na nákup nástrojů. Zároveň mu bylo zaručeno 60 tolarů ročně na údržbu.
S pokračováním hudebních lekcí byla do učebních osnov prokazatelně zahrnuta aritmetika, němčina a kresba. Škola byla pojmenována »Odborná škola výroby hudebních nástrojů«.
V roce 1884 škola zažívala ocenění, které by nemělo být podceňováno, zřízením »technického školního výboru«, známého také jako »obchodní škola«. Byli přijímáni učni ze všech »řemeslných kruhů«, ale konečná reorganizace se táhla až do roku 1889.
Rozhodnutí Cechu smíšených řemeslníků z roku 1889 poslat své učně na »Odbornou školu výroby hudebních nástrojů« k teoretickému výcviku vedlo k založení dvou oddělení, jednoho hudebního a jednoho obchodního (zámečníci, tesaři atd.).
Bylo zaměstnáno pět učitelů, z nichž dva vyučovali instrumentální hodiny a řídili hru ve skupině pro smyčce a dechové nástroje. Tři z nich, kteří také pracovali na základní škole, učili předměty hamonika, hudební historie, hudba, zpěv, němčina, geometrie, kresba a účetnictví.

Až do začátku 20. století je patrné, že akordeonu a foukací harmonice byla věnována relativně malá pozornost, kromě zavedení praktických lekcí pro ladiče v roce 1880. V popředí byly zřejmě nejběžnější orchestrální nástroje.
Ve zprávě napsané krátce po roce 1900 lze číst ... že instituce – škola – bohužel nedržela krok s rozvojem nebo transformací průmyslu, a stále se zabývala výrobou strun a dechových nástrojů, které byly téměř na vymření, a byla málo užitečná pro vysoce rozvinutý jazykový průmysl jazýčkových nástrojů, který v té době dominoval naší oblasti. Nebylo však příliš pozdě na to, aby nahradili to, co bylo zanedbáno. Vedení školy zareagovalo.
Od roku 1906 a v následujících letech byly do výuky zahrnuty kurzy pro dospělé se specializací na frézaře, ladiče, posuzovače (pro tónovací jazýčky), všechny činnosti pro stavbu harmoniky a pro vedení účetnictví.
V roce 1907 byla předchozí dvouletá účast na »Odborné škole výroby hudebních nástrojů« prodloužena na tři roky.

Od roku 1914 pořádá »Obchodní škola pro výrobu hudebních nástrojů a řemesel okresu Klingenthal« tovaryšské zkoušky.
V roce 1919 dostala škola, která nejprve sídila ve starém kantorátu, poté do zmíněného roku v základní škole v Klingenthalu, nové sídlo konkrétně v budově Jahn'schen Handelslehranstalt na Amtsbergu, která byla postavena v roce 1912 a sloučila obchodní školu s průmyslovou školou, jak se druhá hovorově nazývala. Škola se v této budově nachází dodnes.

Tehdy škola sestávala ze tří oddělení:
Hudební školku navštěvovaly děti, které dosáhly věku 9 let. Většina z nich pocházela z oblasti Klingenthal. Lekce obvykle sloužily jako příprava na povolání výrobce hudebních nástrojů. 313 studentů bylo vyučováno 110 hodin týdně.
V roce 1926 byl založen orchestr foukací harmoniky, poté v roce 1927 strunný a harmonický orchestr.
Oddělení učňovského vzdělávání bylo rozděleno na tři roky s hodinami pro výrobce hudebních nástrojů, hodinami pro kovoprůmysl a třídami pro další ruční řemesla. Kromě všeobecně vzdělávacích předmětů obdrželi učni také výuku předmětů specifických pro danou práci a učni pro výrobce hudebních nástrojů pokračovali i v hudebních lekcích.
Oddělení kurzu-pokračování výše uvedených kurzů pro dospělé.

V roce byla kvůli nedostatku místa zahájena rozsáhlá rekonstrukce, byly zahájeny další školicí dílny a odborná školení nad rámec výroby hudebních nástrojů.
Přestavěná a rozšířená »budova obchodní školy«, která nyní patří městu Klingenthal, byla vysvěcena na Velikonoce 1929 jako součást výročního týdne saského harmonického průmyslu. Sál byl pojmenován na počest obchodníka s nástroji v Klingenthalu Johanna Wilhelma Rudolpha Gliera »Gliersaal«, který v roce 1829 přinesl harmoniku do svého rodného města Klingenthalu.

Druhá světová válka znamenala zlom. Ke konci války byly školy úplně zavřeny. Budova školy sloužila jako nemocnice. V září 1945 Dr. Moll, pozdější ředitel školy, dostal povolení od starosty města Klingenthal k obnovení provozu školy. Do doby, než byla nemocnice vyčištěna, byla původně používána učebna na radnici, v níž byla také kancelář školy.
Po návratu do tradiční školní budovy pokračovala škola pod jeho vedením skládající se z hudební školy a odborné školy.
V roce 1952 došlo k organizačnímu oddělení odborné a hudební školy.

K dalšímu rozvoji »oddělení obchodní školy« došlo během období NDR prostřednictvím stanic komunálního odborného učiliště, podnikové (odborné) školy VEB Klingenthaler Harmonikawerke a školního kombinátu VEB Klingenthaler Harmonikawerke.
V současné době se budoucí výrobci hudebních nástrojů učí na místě v odborné škole pro výrobu nástrojů Vogtland. Je možné jak duální studium v kombinaci s mistrovskou dílnou nebo provozem, tak praktický výcvik ve vlastních dílnách školy.


Hudební škola

Od roku 1843 tvořila hudební škola a odborná škola vzájemně se doplňující a smysluplný celek.
»Oddělení hudební školy« bylo připojeno k okresní hudební škole s hlavním sídlem v Markneukirchenu 1. ledna 1954 a tím odděleno od obchodní školy.
Úsilí o znovusjednocení obou oddělení po politické změně v roce 1989 selhalo.
Ale ještě i dnes jsou obě zařízení umístěna pod jednou střechou. Výuka hudební školy je součástí Vogtlandské hudební školy.