Tabule 6 Cesta k industrializaci

Strojírenství a výroba nástrojů

Klingenthal jako celek – od rozkvětu výroby hudebních nástrojů v průmyslové výrobě (se zvláštnostmi domácího průmyslu) až po současnost v oblasti ekonomických a kulturních změn nabízí speciální aspekt průmyslové kultury v Sasku: rozptýlená osada rozložená na délce téměř 16 kilometrů se rozrostla v roce 1829 na rozsáhlou výrobní síť.
Kolem roku 1860 vyráběly společnosti na foukací harmoniku a tahací harmoniku ročně přibližně 3 miliony foukacích harmonik a přibližně 250 000 ručně tažených nástrojů, jako je harmonika, koncertina, bandoneon a akordeon.
V roce 1871 napočítala obchodní a průmyslová komora Plauen v oblasti Klingenthal 347 výrobců foukací harmoniky a 663 výrobců tahací harmoniky.
Kromě nich existovaly tisíce domácích pracovníků, dodavatelů a desítky světových obchodních společností.

V roce 1913 pokryla výroba z Klingenthalu dvě třetiny celosvětové poptávky po harmonikách! To bylo možné díky speciálním vynálezům v konstrukci nástrojů a strojů, které umožnily především hromadnou mechanickou výrobu jednotlivých dílů pro tyto nástroje.
Postupující industrializace s rozvojem menších manufaktur na průmyslové společnosti pod buržoazně emancipovaným vedením vedla k prosperitě.
Nejen pověstně byl tehdy hlasový jazyk »jazýčkem na váze«, který hrál rozhodující roli v industrializaci Klingenthalu: Milionkrát, strojově vyráběný z kovů, jako je mosaz a ocel, poskytl zvuk harmonikám a akordeonům, a tak také nesl pověst hudebního města Klingenthal po celém světě.

Právě výroba foukací harmoniky a tahací harmoniky byla zvláště vhodná pro průmyslovou výrobu: jednotlivé části měly jednoduchou strukturu, ale byly požadovány v milionech kusů s co nejvyšší přesností. Na rozdíl od individuálnější konstrukce žesťových nebo drnkacích nástrojů mělo použití strojů v konstrukci jazýčkových nástrojů značnou výhodu: nástroje mohly být dodány rychle v téměř libovolném počtu a se stejnou kvalitou zvuku s krátkou dobou výroby.
V roce 1928 bylo v Klingenthalu 73 továren na harmoniku s 1350 pracovníky (830 mužů a 520 žen) a přibližně stejným počtem »domácích obchodníků«, kteří dodávali těmto továrnám na harmoniku hlavně jednotlivé díly. Z odhadovaných 3 500 pracovníků v domácnosti bylo 2 700 žen a 800 mužů. Děti také často pomáhaly zajišťovat živobytí rodiny.

Na konci 20. let se počet pracovníků, kteří pracovali pro průmysl harmoniky v okrese Klingenthal, odhadoval na přibližně 10 000.
Existovaly dva hlavní důvody, proč bylo i přes vývoj strojů zapotřebí tak velkého počtu pracovníků: Přestože stroje nyní vyráběly vysoký počet jednotlivých dílů, provádělo se ladění a závěrečná montáž foukacích a tahacích harmonik na základě lidské zkušenosti a řemeslného zpracování. To platí až do současnosti. Na druhou stranu byly reálné mzdy v té době, zejména v sektoru domácích pracovníků a dodavatelů, tak nízké, že se někdy neoplatilo investovat do nových drahých výrobních linek, a tedy do případně nezbytných nových továrních budov. Tak zůstalo charakteristických mnoho malých továren a ještě více domácích pracovišť.

Teprve po druhé světové válce v době NDR byla výroba jazýčkových nástrojů racionalizována vytvořením větších výrobních jednotek, standardizovanými součástmi a výroba jednotlivých dílů byla dále industrializována dalšími mechanickými vylepšeními a použitím nových materiálů. To výrazně snížilo podíl domácích pracovníků.
Konstrukce strojů a nástrojů jsou dodnes důležitým ekonomickým odvětvím výroby ve znějícím údolí. Několik stovek pracovních míst v oblasti konstrukce nástrojů a speciálních strojů má původ ve zvláštních potřebách konstrukce hudebních nástrojů.


Ernst Julius Berthold

… a jazýček, který udává tón: Vynálezy konstruktéra strojů v Klingenthalu daly stavbě hudebních nástrojů po celém světě novou dimenzi …

•    V roce1868 přišel do Klingenthalu vyučený zámečník na pozvání kolegy z práce a zůstal zde, protože se zamiloval: Oženil se s dcerou továrníka, rychle poznal speciální potřeby výroby nástrojů a brzy založil vlastní továrnu na výrobu speciálních strojů.
•    Od roku 1870 zlepšil Ernst Julius Berthold zpočátku ručně ovládané speciální nástroje, než konečně vynalezl stroje poháněné párou a vodou, které automatizovaly a tím výrazně zrychlily pracovní procesy jednotlivých výrobních procesů.
•    V roce 1878 byla v továrně Leiterd’schen Fabrik – jedné z největších producentů harmonik svého času – uvedena do provozu první »dvojitá frézka pro tónovací jazýčky« zhotovená Ernstem Juliem Bertholdem dle jeho vlastního patentu. Za krátkou dobu vyprodukovala značné množství tńovacích jazýčků s velkou přesností. To byl rozhodující technický požadavek na výrobu až 3 milionů foukacích harmonik a stovek tisíc tahacích harmonik ročně v oblasti Klingenthal. Protože tónovací jazýček (úzký, podlouhlý kovový list) je prvkem udávajícím tón všech foukacích a tahacích harmonik, který je rozvibrován nadzvukovou rychlostí pomocí proudu vzduchu.
•    V roce 1913 pokrývala výroba hudebních nástrojů v oblasti Klingenthal více než polovinu světové poptávky po harmonice.
•    Vynálezy Ernsta Julia Bertholda umožnily v mnoha oblastech výroby hudebních nástrojů průmyslovou sériovou výrobu.
•    Světová proslulost, které tak Klingenthal dosáhl, nakonec také vedla k udělení městské listiny v roce 1919.
•    Ernst Julius Berthold zůstal věrný svému adoptivnímu domovu Klingenthal i poté, co opustil svou společnost, a dal občanům pozemek podobný parku k rekreaci. Zde se dnes nachází městská zoo.