|
Stadtverwaltung: |
037467 / 61-0 Kirchstr. 14 |
stadt@klingenthal.de |
|
|
Touristinformation: |
037467 / 648-32 Schlostr. 3 |
touristinfo@klingenthal.de | |
| Website: | www.klingenthal.de | ||
Výrobní pokoj u C.A. Seydela v 50. letech
© Archiv Musik- und Wintersportmuseum
Tabule 2 Foukací harmonika, Gliersteig, radnice
Foukací harmonikaV roce 1829 přivezl obchodník s hudebními nástroji v Klingenthalu Johann Wilhelm Rudolf Glier z jedné ze svých četných cest harmoniku a následně zorganizoval vlastní výrobu těchto nástrojů v Klingenthalu. Tím založil vyučený výrobce dřevěných dechových nástrojů nové průmyslové odvětví ve „Znějícím údolí-Klingendes Tal“.
Poté, co se v roce 1823 Christian Wilhelm Meisel („Schwarzmeisel“- „černé dláto“) jako první pokusil o výrobu těchto nástrojů, avšak nakonec vyráběl v Klingenthalu pouze dřevěné hřebenové korpusy a zvukové destičky s tónovacími jazýčky nechával vyrábět u slévače mosazi jménem Langhammer v Kraslicích, vyvinul Johann Wilhelm Rudolf Glier se svými bratry s pomocí místních výrobců nástrojů výrobní proces pro všechny díly.
Foukací hrmonika byla tehdy ještě mladým nástrojem: kolem roku 1800 experimentovali vynálezci na mnoha místech Evropy s pronikajícími jazyky. Pomocí přívodu vzduchu se malé kovové lístečky (tónovací jazýčky) rozvibrují a udávají tón. V Klingenthalu byla postavena pro tuto novou výrobu hudebních nástrojů továrna u vstupu do ulice Kirchstraße v blízkosti obytného domu (dnešní umístění radnice). Johann Wilhelm Rudolf Glier přenechal nakonec výrobu svým bratrům ve společnostech C.F. Glier sen. a Ferdinand Glier & Sohn, které zásadně určovaly ještě po desetiletí výrobu hudebních instrumentů v Klingenthalu a celosvětový obchod těchto produktů.
Ve třicátých letech 19. století byly rychle založeny další společnosti, které se specializovaly na výrobu foukací harmoniky (viz rámeček). Největší společností byla továrna na foukací harmoniku Ernst Leiterd v obci Brunndöbra, založená v roce 1859. V letech 1866 až 1877 vzrostl prodej harmonik osm až desetkrát. Ročně byly vyrobeny až 3 miliony harmonik. V roce 1871 bylo prokazatelně zaměstnáno 347 pracovníků přímo v továrnách výrobců foukací harmoniky v celém okrese Klingenthal. Kromě tohoto zdánlivě malého počtu pracovníků v továrně to byl především tzv. domácí průmysl, jehož mnohonásobně vyšší počet pracovníků provedl jednotlivé kroky výroby nástrojů v domácím prostředí a dodal je klientovi. To vše umožnil také technický pokrok v průmyslové výrobě.
V roce 1878 vynalezl klingenthalský výrobce strojů Julius Berthold frézku na tónovací jazýčky, která umožnila vyrábět malé kovové lístečky udávající tón v miliónkrát větším počtu za stálé kvality. Pouze s podporou strojů mohla výroba harmoniky dosáhnout těchto rozměrů.
V roce 1883 Komora řemesel napsala, že inovace se objevují téměř každý týden a ne vždy je k nim žádáno o patenty. Výrobci se sídlem v oblasti Klingenthal od počátku významně přispívali k dalšímu vývoji nástrojů a herních technik. Patenty a školní práce jsou toho důkazem. První světová válka a velká hospodářská krize byly jen krátkými mezníky v historii výroby harmoniky. Po roce 1945 však průmysl foukací harmoniky ztratil svůj dřívější význam ve prospěch výroby tahací harmoniky. Ačkoli harmonika měla v době NDR mnohem vyšší exportní potenciál, pouze čtvrtina pracovníků se ve skutečnosti zabývala výrobou foukací harmoniky. V letech po druhé světové válce stagnovala také technologie výroby. To mělo za následek vysoké výrobní náklady. Takové ekonomicky obtížné podmínky donutily mnoho výrobců vzdát se. Zůstala jen národní společnost VEB Vermona. V roce 2000 se poprvé uskutečnil festival foukací harmoniky „Muha live“. Od té doby tato událost každoročně láká tisíce fanoušků tohoto malého, ale mimořádně všestranného a hlasově silného nástroje do Klingenthalu prostřednictvím workshopů, živé noci a soutěže sólistů „Seydel Open“. V současnosti funguje jediný výrobce se starým zakládajícím názvem z roku 1847: C. A. Seydel Söhne je proto považována za „nejstarší továrnu na foukací harmoniku na světě“.
Radnice
Dne 1. března 1912 rozhodla obecní rada v Klingenthalu o vybudování radnice na pozemku rodiny Glierů, kteří jej bezplatně zpřístupnili. Předcházela tomu architektonická soutěž. Richard Merz, architekt z Drážďan, nakonec získal zakázku na svůj návrh. Zhotovitelem byl stavitel Max Leheis z Auerbachu. Obec si na stavbu vzala půjčku od Státní banky královského saského markrabství v Horní Lužici (Oberlausitz).
V roce 1913 byl starý dům Glierů zbourán a mohla začít stavba radnice. Základní kámen byl položen 27. května 1913. Objednávky obdržela také řada společností v Klingenthalu. Radnice byla slavnostně otevřena 15. července 1914. Klingenthalu bylo uděleno městské právo dne 1. října 1919. Tomu předcházelo několik pokusů o jeho získání za posledních 300 let. Vývoj Klingenthalu na světové centrum pro výrobu ústní a tahací harmoniky a související rozšiřování místní infrastruktury s jurisdikcí, vlastní správou a rozsáhlým dopravním spojením na železniční a silniční síť šel ruku v ruce s ekonomickým rozmachem a nakonec poskytl argumenty pro udělení městského práva.
Johann Friedrich Buschmann
V roce 1805 se ve Friedrichrodě (Durynsko) narodil Johann Friedrich Buschmann, který experimentoval s tímto typem zvukové produkce v otcově dílně v Berlíně a díky svým vynálezům „Aura“ (1821) a „Handäoline“ (1822) platí jako jeden z praotců foukací harmoniky a akordeonu.
Založení výrobců foukací harmoniky
1836 I. C. Herold v Untersachsenbergu a Georgenthalu
1837 C. F. Doerfel-Steinfelser & Co. v Klingenthalu
1838 J. C. Seydel v Untersachsenbergu
1844 Gebrüder Ludwig v Brunndöbra
1847 C. A. Seydel Söhne v Untersachsenbergu
1848 G. A. Doerfel v Brunndöbra
1850 F. A. Böhm v Untersachsenbergu
1850 C. H. Meinel – Schlossmeinel v Klingenthalu
| URL: | |
| Titel: | Tabule 2 Foukací harmonika, Gliersteig, radnice |
| Druckdatum: | 25.04.2025 |