Tabule 1 Osídlení údolí Zwota-Döbratal

Z geografického hlediska se Klingenthal nachází na západním úpatí Krušných hor. Teprve na konci 16. století zaÄ�alo v Klingenthalu strukturované osídlení vesnického charakteru. Rozhodujícím faktorem byla hojnost lesů a těžba rud. Byl založen kladivový mlýn. Zde, na soutoku Å™ek Döbra a Zwota (Svatava), bylo první jádro osady. Populace významnÄ› vzrostla od poloviny 17. století, kdy se Ä�eští exulanti pÅ™estÄ›hovali do Saska a pÅ™inesli s sebou umÄ›ní výroby houslí. Výroba nástrojů se stala nejdůležitÄ›jším zdrojem pÅ™íjmu obyvatel v následujících stoletích a také zajišÅ¥ovala hospodáÅ™ský a kulturní pokrok.

Údolí Zwota-Döbratal zůstalo díky svým pÅ™írodním podmínkám (nadmoÅ™ská výška, husté lesy, neúrodné půdy, drsné podnebí) dlouho neobydlené.
Teprve na konci 16. století zaÄ�ala dvÄ› po sobÄ› jdoucí období osídlení. Neustále rostoucí poptávka po železe, rudných žilách a také velké množství dÅ™eva v této oblasti pÅ™itahovaly horníky do hor. Z jihu ve smÄ›ru do ÄŒech mÄ›li pÅ™ístup do údolí Zwotatal.
Saský kurfiÅ™t August dovolil postavit železné kladivo »In der Helle« a pÅ™islíbil horníkům vhodné pozemky a osvobození od dÅ™eva. V roce 1591 zaÄ�al Sebastian Köppel ze Schlaggenwaldu v ÄŒechách (dnes Horní Slavkov) poblíž soutoku Döbry v pohraniÄ�ní Å™ece Zwota 1 stavÄ›t železné kladivo, »Hellhammer« 2. Tím se zaÄ�alo první období osídlení – kladivové období. Do roku 1597 byla postavena vysoká pec, železné kladivo, pila (Å™ezací mlýn), kladivová studna a malé místo pro obsluhovaÄ�e kladiva.

Pod tÅ™etím majitelem Hellhammeru, Nicolem Klingerem ze Sachßenfeldu (okres Schwarzenberg / Krušné hory), dostala osada v roce 1604 místní název »Klingenthall«. To bylo jádro Klingenthalu. Kolem roku 1600 pÅ™išli pozdÄ›jší majitelé Klingenthalu, Boxbergerové z Norimberku, do sousedního Ä�eského mÄ›sta Graslitz-Kraslice (hornické mÄ›sto od roku 1541) a spoleÄ�nÄ› tam provozovali těžbu. Wilhelm Boxberger, zakladatel spoleÄ�nosti Graslitzer Kupferhammer an der Zwota smÄ›rem na Klingenthal, koupil v roce 1621 Klingenthaler Hammer- und Waldgut od Klingerových dÄ›diců za 16 000 guldenů pro svého syna Georga Christopha von Boxberga.

V roce 1628 Hellhammer a Hammergut shoÅ™el a skonÄ�ilo první období osídlení. Existovaly další pÅ™ístupy k osídlení: proti proudu Å™eky Oberer Zwotahammer 3 a na západním svahu hory Aschberg sklárna 4 na Å™ece Steindöbra.

Georg Christoph von Boxberg postavil do roku 1635 nové kladivo a lesní statek nad Hellhammerem, západnÄ› od dnešního evangelického kostela »Zum Friedefürsten« 5. Kladivový mlýn nebyl znovu postaven. V ÄŒechách mezitím v roce 1618 vypukla tÅ™icetiletá válka (1618 až 1648). Toto vedlo k rekatolizaci protestantského obyvatelstva. Ti, kteÅ™í nebyli ochotni zmÄ›nit svou víru, museli zemi opustit. Usadili se jako vyhnanci (vyhnanci pro Krista) poblíž hranic zde v saském protestantském kurfiÅ™tství. A pÅ™inesli s sebou znalost výroby houslí. Tento nový obchod a pÅ™íliv exulantů byl základem pro udržitelné osídlení v tomto druhém sídelním období – v období exulantů. Horské mÄ›sto Klingenthal se stalo Ä�asným místem výroby houslí ve Vogtlandu (Fojtsku).
PotÅ™etí se poÄ�et obyvatel rychle zvýšil na konci 19. století, když zejména výroba harmoniky nabídla nová pracovní místa, ve znÄ›jícím údolí byla vytvoÅ™ena mÄ›stská infrastruktura a pÅ™echody mezi jednotlivými místy splynuly.